Festa Desperato

nevydaný Ofcův zin - rozhovor s Paayou (podzim 2009)

Čau Šuldo, představovat se nebudeš, protože to nikoho nezajímá, ty nikoho nezajímáš, si zbytečnej. Ale co lidi zajímá je Festa Desperato. Mohl bys tedy zrekapitulovat poslední rok a půl a zmínit se o naději, která by prý měla přijít ze Slovenska?
Zdar hovne. Hm dlouhá historie. Poslední koncert jsme - stejně jako Pripyat - odehráli v červencu 2007 s Distress ve Vranovicích. Pak měla následovat letní pauza, kdy Mároš řešil věci kolem baráku. Ta se nakonec protáhla až do podzimu vlastně i proto, že Vápno o zkoušení už moc zájem nejevil. Dohodli jsme se, že s ním nahrajeme LP a pak se uvidí co dál. V té době jsme dali dokupy několik nových válů, z mýho pohledu nejpovedenějších za poslední dobu. Krátce před termínem studia ale Vápno zase přestal chodit na zkoušky, čímž rozhodl o svým odchodu. Z LP tedy zase nic nebylo (původně se mělo nahrávat snad už někdy na jaře 2006) a my se narychlo domluvili s Tomem z Risposty, kterej s náma nazkoušel a nahrál aspoň dva songy na "Spalte Brno na prach" kompilačku. Následovalo zoufalý hledání stálé náhrady, kdy několik adeptů z různých důvodů neklaplo - někteří by to zahráli ale nestíhali by víc kapel najednou, jiní by stíhali, ale zase nezahrajou co potřebujeme. Po roce jsme se konečně dohodli s kámošem z východního Slovenska, že s náma nahraje LP a když to bude klapat, tak se přestěhuje do Brna a přidá se k nám nastálo. Ale pak mu do toho vlítly nějaký osobní problémy takže to zas celý padlo a my znova zaangažovali Toma. Budoucnost je stále otevřená, ale už to je celkem únavný a momentálně to vypadá spíš na to, že nahrajeme/vydáme LP a zabalíme to. Případně založíme novou kapelu v lehce jiným duchu a pod jiným jménem. Určitě spolu chceme nějak fungovat dál, protože v téhle sestavě, byť už bez Vápna, si dost vyhovujeme, aspoň si myslím - jak po hudební, tak po lidské stránce. Když ani to neklapne - spal to čert, život jde dál.

Zmínil si se o Pripyati, původně jsem se nechtěl ptat, protože o ní vím víc než ty, ale později se k tomu dostaneme, teď ještě Festa... Co sem slyšel z oficialních informací, tak by už konečně měla vyjít nevydaná kazeta Festy z prehistorické sestavy kolem roku 2003 a venku nikde nic, tak kde je zase chyba? Mimochodem, tahle nahrávka má celkem zajímavou historii, o tu by ses taky mohl podělit.
No nahrávka samotná vznikla na podzim 2003 ještě v rožnovským DIY studiu Moc Plevele, který v útrobách Vraha provozoval Fekál z Co-ca. Dvanáct válů na prostoru asi devíti minut, z toho dva covery - brněnskej chaos-noise-hardcore S.R.K. a finští RATTUS. Většina songů vznikla ještě v úplně první sestavě bez Máry, ale ten už je s náma spolunahrával na druhou kytaru. Jde o jakejsi přechod mezi tím, co Festa hrála úplně na začátku a co hrála později po odchodu Kamila a Mirka Kokavce. Po návratu jsme ještě nebyli úplně spokojení, nejdřív jsme jeli přenahrát celou basu (poučení pro příště - než jdeš do studia, slaď si oktávy na všech kytarách, může to udělat dobrej brajgl), později jsme zase celou nahrávku přemíchávali. Vyjít to mělo ještě následující rok, takže 2004 - část songů na split EP s brazilskýma SICK TERROR, se kterýma jsme tehdy jeli pár koncertů. Jeden vál - "Mladé kádry" měl vyjít na Mirkově EP kompilaci českých kapel, později nazvané "Nezájem". Další kapely byly tuším DREAD 101, VÝBOR VEŘEJNÉHO BLAHA, SEE YOU IN HELL, FLYING ENTERPRISE, myslím že i AD CALENDAS GRAECAS. Zbytek válců měl vyjít na kazetě. EP nevyšlo, protože jsme neměli včas hotovou nahrávku, takže Brazilci svou stranu vydali na splitu s někým jiným. Později jsme se o tom ještě s Fábiem nějak bavili, ale vyšumělo to a teď už je to už úplně bezpředmětný. Kompilační EP na Ultima Ratio nevyšlo nikdy, jeho pracovní název byl celkem výstižnej, řekl bych. A co se týče kazety, původně ji měl vydat Mirek, ale po měsících slibů a vypršených ultimát nedal dohromady nic kloudnýho, tak jsme to vzali do svých rukou já s Márou s tím, že my dáme dokupy veškerý podklady (to se stalo) a o zadání do fabriky a distribuci apod. se postará Martin Valášek z Malárie. Tím jsme se neprozřetelně dostali trochu z louže pod okap, protože Martin už to má na starost taky aspoň dva roky a kazety pořád nikde. Posledně jsme se spolu bavili tak tvrdil, že kazety jsou už zadaný v Polsku ve fabrice, ale trvá jim to. Nevim. Každopádně na obalu stojí, že nahrávka vychází se "skoro tříletým zpožděním" hahaha. Kéž by. KOMATOZ mají jeden dobrej text - "Jakmile si přestaneš hlídat záda / Průsery na tebe skočí zpoza každýho rohu /.../ Tenhle svět má dvojí tvář / A ty by sis měl radši všechno udělat sám." Asi jo.

OK, jdeme dál. Mluvil si o tom singlu se Sick terror, spousta HC kapel vydává split nahrávky, myslím, že je to rozhodně dobrý do startu na začátek. Vy přes to, že jste měli 3 oficiální vydaný nahrávky, jednu nevydanou a jednu na kompilaci "Spalte Brno na prach" jste nikdy nic společnýho nevydali. Nenašla se snad žádná spřízněná kapela, nebo jste si řekli, že chcete vydávat jenom samostatný věci...??? Jak to bylo?
Pokud jde čistě o mě, asi bych řekl, že dávám přednost samostatným, kompaktním nahrávkám. Případně splitům, za kterýma stojí dvě úzce spřízněný, spřátelený bandy. Splitům, který nejsou jen jakousi polonáhodně vytvořenou slepenicí dvou souborů ve stylu "kapela na myspace hledá kapelu na split". Ale každej to má jinak - někoho k tomu může hnát to, že má příliš krátkou nahrávku aby se vyplatilo ji vydat samostatně. Ale já bych se tomuto rád vyhnul. Když bych někdy s nějakou kapelou dělal split, asi bych i chtěl, aby měly obě bandy společnej obal, a ne takovej ten typickej slepenec dvou nenavazujících stran s různou grafikou. Co se týče přímo Festy, tak jsme se o tomhle pokud si vzpomínám párkrát bavili, naposledy když jsme dostali nabídku na split od THE SKUDS z USA. Ale shodli jsme se na tom, že se do takových projektů moc neženem a pokud bychom už chtěli vydat split, tak jen s málokým. Já osobně si dovedu představit třeba split Festy s RISPOSTOU s EVIDENCÍ SMRTI, s ROXOR nebo s německýma BOMBENALARM. Ale v tuhle chvíli je to celkem jedno.

A co Sick Terror? S těma ste se nějak znali nebo to bylo přesně tak jak to nemáš rád?
Jak se to vezme. Spíš tak, jak to nemám rád, ale ne tak docela. To splitko tehdy domlouval Mirek Kokavec, kterej si už nějakou dobu psal s Fábiem. My jsme se s nima poznali osobně až na onom mini tour a z týpků vylezli fakt sympaťáci. Později jsme spolu ještě hráli jednou s novou Festou na jejich dalším tour na podzim 2006 a sjel jsem s nima i pár koncertů v Bratislavě a v Linzu, který byly perfektní a vlastně jsme se s většinou členů potkali i předloni v Brazílii a pokaždé to bylo skvělý setkání. Ale přesto tohle není způsob, jakým bych chtěl dneska dělat společný nahrávky.

Když nad tím tak přemejšlím, tak když srovnám nahrávání Prvních a posledního studiovýho materiálu na již zmíněnou kompilaci "Spalte Brno na prach", tak si uvědomuju, že krom tebe v sestavě už není nikdo původní. Jaký bylo nahrávání tehdy před x rokama na Vrahu v sestavě Mirek, Kamil, Vápno a Ty a nynější nahrávání v úplně odlišné sestavě... Ty seš vlastně teď takovej šéfík celé Festy, né?
Jo, je pravda, že po odchodu Vápna vlastně nikdo z původních nezůstal. Ale nikdy mi to ani nějak nepřišlo, že by bylo divný hrát pořád pod stejným názvem, protože to všechno přicházelo pozvolna. Mára se přidal po roce hraní a je s náma doteď, Mirek odešel z vlastní vůle po roce a půl a tehdy jsme se dohodli, že budem pokračovat pod stejným názvem i bez něj a on s tím souhlasil. Nastoupil Mates a krátce nato jsme se rozloučili s Kamilem a přibrali Miruusa. Tahle sestava fungovala zdaleka nejlíp, alespoň určitou dobu, až teď to zabalil Vápno. Ale tak co? Před pár dny mi říkal Lochness z Ad Calendas Graecas (se kterýma vlastně jela původní Festa úplně první koncerty po Česku) - Punk není žádná posraná nostalgie. Punk je to co je tady a teď. A je to tak. Svým způsobem jde sice už o úplně jinou kapelu, ale ve skutečnosti je tam jasná návaznost po celou dobu. Ono to může znít blbě, ale v podstatě je to problém těch, co se na tu kapelu vybodli, ne můj, nebo náš. Neřekl bych, že jsem nějakej šéfík kapely nebo tak... O všech důležitých věcech rozhodujem v kapele společně, ani si nemyslím, že bych měl na svých bedrech všechny starosti a zařizování (přinejmenším Mára s Miruusem se na tom značnou měrou podílí taky). Říkám, sestava je sice úplně jiná, ale všechny ty změny probíhaly tak pozvolna a relativně přirozeně, že sis ani neuvědomil, že ta původní sestava už je vlastně v prachu. Nikdy tam nebyl nějakej skok, kdy bych já stál v podstatě sám a dával dohromady kompletně nový členy do kapely, jako třeba Šoty v Zeměžluči apod. No a to nahrávání, tak rozdíly jsou celkem veliký, hlavně ve výsledný nahrávce hahaha... První nahrávání bylo dost o pokusech a omylech. Nahrávali jsme celá kapela dohromady, jen zpěvy se dotáčely zvlášť. Nepamatuju si jak Kamil, ale já měl aparát půjčenej od Filipa Hell a pořádně jsem nevěděl na co jak sáhnout aby to znělo dobře atd. Nahrávalo se analogově - na osmistopej kotoučovej magneťák. Mirkovy zpěvy to byla taky dřina, protože v podstatě neuměl vůbec frázovat, při každým pokusu to tam tím svým slovopalem nasypal jinak. Teď když poslouchám Korubo nebo Scarto, tak myslím, že už mu to zdaleka tak velký problémy nedělá. A poslední nahrávání - máme vlastní aparáty se kterýma už alespoň trošku umíme zacházet, nahrávali jsme přes kompl = víc možností, víc stop. Měli jsme už mnohem jasnější představu co chcem a jak na to, nahrávali jsme každej nástroj a každej zpěv zvlášť. Místy jsou tam místo jedné kytary i tři. No na to, že jsme nahrávali jen dva vály, tak jsme se s tím srali pěkně dlouho. A to poslední nahrávání bylo určitě i tak nějak klidnější a uvolněnější než to první. Ale to už je právě o těch lidech.

Nějakej ten pátek si hrál druhou kytaru se See you in hell, projel si s něma Brazílii a pak tě vyhodili. Jaký bylo turné?
Jo, ale nebyl jsem regulérní člen. Hrál jsem s nima některý koncerty jako host od jara do podzimu. Brazílie byla vynikající. Letenku sice splácím ještě teď, ale rozhodně to za to stálo. Těžko to shrnout na pár řádcích, je to úplně jiná země, některý věci tam fungujou dost jinak (= divočeji) než tady, dalo by se o tom vykládat hodiny.

OK, a proč ta spolupráce mezi Vama vůbec skončila?
Myslím že většině kapely (snad kromě Jožky) neseděl můj asi trochu lehkovážnější přístup. Nevim, možná hrál roli i ten věkovej rozdíl mezi mnou a nima (v průměru 10 let). Prostě máme některý věci postavený trochu jinak. Jsou to zkurvený profíci, haha. A prý jim to znělo naživo moc chaoticky.

Fajn, posuneme se jinam. Nebudu se tě ptát na Děti Sněti, to už si psal stokrát a nikoho to nezajímá. Proč do rozhovorů tahat věci starý 10 let, že? Ale co Pripyat? Kapela ve které sme sice hráli spolu, ale rozhovor je jen a jen o Tobě... Takže vše o ní.
No ty Děti Sněti sem fakt radši netahej, hahaha... Ale deset let to fakt není, jen sedm. ale to je fuk. Takže Pripyat, bezvýznamnej rozladěnej strčprstskrzkrkhardcorepunk soubor, co za rok a půl existence (2006-2007) odehrál všehovšudy osm koncertů (to je o dva víc než Děti Sněti, hahaha!!!) a nahrál jedno demo, který není schopnej vydat. Soubor, kterej si svou smrt oprávněně zasloužil. Takhle zpětně když se na to dívám, to ani nemohlo dopadnout jinak - vždyť my jsme snad až na celkem pohodářskou Blanku byli všichni banda neurotických magorů - já, ty i Jana a o Iwanovi ani nemluvím. Podepsali jsme si rozsudek už tou sestavou, haha. Teď mě tak nějak napadlo, když jsem si pročítal texty válů co jsou na kompilačce (Spalte Brno na prach), že musíme působit jako banda naprostých loserů: "Frustrace a stres" - o tom, že nic nezvládáme a nic nám nevychází, "Marná snaha" - že se snažíme jak piče a hovno z toho, a hned dva vály o tom, že naše jediný plánovaný turné totálně zkrachovalo. No vlastně to pro většinu z nás byla tak nějak první banda - já zápolil poprvé v životě (ne zrovna úspěšně) s bicíma, ty s basou/kytarou, Jana s Blankou předtím taky nikde nehrály, zato se někteří posléze rozprskli do několika dalších band - RESURGO, TOMORROW'S HELL, AGE OF DEATH. Nějak si nestěžuju. Pro mě na tom bylo nejdůležitější si zahrát na bicí, protože mě to hrozně baví a svým způsobem mi to dává mnohem víc než kytara. Zpětně si nedokážu představit, že by ta banda mohla v týhle sestavě fungovat nějak dýl. To bychom se museli všichni vzájemně povraždit. Nevim co ti mám ještě vyprávět? Ty toho víš o Pripyat stejně co já...

Jasně. Tak od kapel se už posuneme dál a půjdem k tvýmu zinu Drunk Nach Osten... myslím, že je netřeba představovat, každej hardcorista už jistě zná:) Ale co málo kdo zná je prehistorickej Konec Světa. Pamatuješ si ještě na něj? Tvoje prapůvodní zinový počátky. Nedělal si to sám, že?
Haha tak samozřejmě že pamatuju, ono to ani žádná prehistorie není (a vůbec, co máš pořád s tou prehistorií?). Moje prapůvodní zinový počátky byly ve čtvrté třídě v třídním časopise Ryta (už nevim kdo ten debilní název vymyslel, já to nebyl a nelíbilo se mi to - přísahám!), kterej jsem škrabal doma na psacím stroji a doplňoval vlastníma kresbama - vykrádačky z mainstreamových časopisů, texty Beatles a tak. Konce Světa vyšlo jen jedno číslo na přelomu 2001/2002. Já jsem vlastně v těch 15-ti (když pominu občas nějakou tu Zeměžluč a NVÚ na Musilce) netušil jak se dozvědět o punkových koncertech. Lidí jsem moc neznal a ti věděli obvykle stejný hovno jak já. Jen díky v tý době ještě jakž takž smysluplně fungujícímu Lumber's Shopu jsem se dostal ke kupě zinů, který jsem hltal jak blázen, protože pro mě byly skoro jediným zdrojem čehokoliv punkovýho. Pak začly brzo fungovat Děti Sněti a s Kejklou jsme ve stejnou dobu přišli s nápadem, že chceme udělat vlastní zin, tak jsme dali síly dohromady a vydali ho společně. Nicméně naše zájmy se v tý době celkem rozcházely, takže výsledek byl docela podivnej slepenec všeho dohromady - Kejklův rozhovor s maníkem co vydával oi!/punkovej zin Ulice, rozhovory s Contra Vim a Pilsner Oi!quell a do toho třeba moje historie Crucifix, recenze na Paragraf 119, Nonconformist a HC časáky, texty Dread 101 i Malomocnosti Prázdnoty, akordy k songům Žluče a HNF, výstřižky z novin, reporty z brněnských koncertů a taky společně dělanej rozhovor se Zeměžlučí. Pamatuju si jak šel Kejkla na Musilce celej rozklepanej trémou předat Šotymu papír s otázkama, hahaha. No nedávno jsem to číslo vytáhl ze skříně a musím uznat že to byla celkem bída. I ta historie Crucifix byla na hovno přeložená (tahle část by měla poopravená vyjít v Márově Bakterii č.4). No na druhou stranu mě z hlavy nenapadá žádnej jinej zin, kterej by dělali novopečení 16-ti letí pankáči, tak proč ne, hehe. Tuším, že se udělalo asi 50-60 kopií... Matrici mám doma, kdyby o to někdo stál, ale není moc o co. Po prvním čísle to nějak vyšumělo, nevim už proč, asi to souviselo s tím, že se po krátký době rozpadly i Děti Sněti a s Kejklou jsme pak nebyli tolik v kontaktu. On pak o dva roky později vydal For Punx, ale to už je jiná kapitola.

Jedna z těch věcí, který jsme už několikrát řešili osobně a o které chci do tohodle čísla napsat možná sloupek je hardcore a nějakej zájem o ekologii, vegetariánství / veganství. Nepřijde ti, že to co třeba mně osobně na téhle komunitě pár let zpět přišlo hrozně sympatický tak nějak upadá? Jasně, vím, že pokud člověk v sobě nemá nějakej vnitřní soucit a smysl pro to se nad věcma zamýšlet toho moc ve finále nevymyslí, ale i tak. Jakej je vlastně rozdíl ve sdělení mezi takovou disbeatovou kapelou, která si z povinnosti zazpívá o nějaké té apokalypse, válce - dětech v ruinách a normální mainstreamovou kapelou? Já už tady třeba rozdíl absolutně nevidím. A na peníze a vyprodaný stadiony teď nehleď. Bavíme se o názorech a nějakým postoji.
Tak já jsem to měl v podstatě podobně jak ty - sice jsem z větší části poslouchal punkrock, hlavně různý starý český kapely a nějaký ty polský punky co vydával Papagáj nebo Pasazer, ale do toho jsem četl hardcorový ziny. Většina kapel o kterých jsem četl, pokud jsem je vůbec slyšel, tak se mi začala líbit až později, ale líbily se mi ty texty a přístup. A právě ty ziny, ke kterým jsem se nějak dostal (Ľudský jed, Hluboká Orba, No Sbohom, Omnicída, Zlé Svedomie, No Compromise atd...) byly často hodně řízlý informacema, na který dneska v zinech prostě nenarazíš. A myslím, že třeba právě ziny jsou jednou z věcí, který do značné míry formovaly a formujou přístup a myšlení "hardcorových mas". To je fakt, ať už je to dobře nebo ne. Já bych řek, že mnohý lidi, kteří třeba nějak fungovali už v 90. letech, tak je prostě unavila taková ta povinná polo-umělá angažovanost, jak v zinech, tak v textech, nebo na koncertech. A tak si buď dál valí to svoje, ale neventilujou to tak otevřeně a tak naivně idealisticky jako dřív, nebo se jednoduše přestali stydět za to, že je kromě muziky, kámošů a chlastu nic moc víc nezajímá. A protože to, co se nazývá punk/hc scénou je odjakživa úplně stejná blamáž jako zbytek společnosti se vším tím přejímáním a kopírováním vzorů od lidí kolem sebe, tak pokud se kolem toho někdo začal motat v tý době co my, nebo ještě později, tak už tak snadno na nějaký přesahy nenaráží. Ti starší o tom obvykle nemluví/nepíšou/nezpívají, protože je to pro ně už samozřejmost a/nebo nemají už potřebu někomu kázat, a ti mladší o tom nemluví, protože to není in, a/nebo je to nezajímá. V zásadě jde asi o to, že se zmírnil takovej ten vrstevnickej tlak na to zaujímat nějaký stanoviska. Těžko říct, tohle celý má svoje pro i proti. Je tu poměr mezi kvalitou a kvantitou. Jestli dřív se o nějakou tu ochranu prostředí, vege-záležitosti, ale vlastně o jakýkoliv hlubší přesahy od pouhé muziky, kamarádství, chlastu, nebo maximálně DIY přístupu, zajímalo možná i víc lidí, tak mám na druhou stranu dojem, že teď se toto všechno řeší víc do hloubky, seriózněji, byť možná to řeší míň lidí. Že už to není jen takový hurá-nadšení. Ale to samozřejmě není pravidlo a možná se pletu úplně. Ale každopádně su radši za hrstku lidí, kteří vědí proč něco dělají/říkají a můžeš jim věřit, že za tři roky se na to nevyserou, než za tisícovku těch, co naskočili na vlak nějakých názorů a za rok z něho zase vystoupí i s celou bandou kámošů. Jakej je rozdíl mezi běžnou mainstreamovou kapelou a běžnou d-beatovou kapelou? No i kdyby tam ty texty byly skutečně jen z jakýhosi pocitu povinnosti zachovat rámec stylu (neboli "být true"), tak jen těžko posoudíš, jestli mají pro ty lidi skutečně váhu, nebo ne. Nejsem z těch, co by byli přesvědčení o tom, že člověk nemůže zpívat/mluvit o něčem, co přímo neprožil. I když obecně jsou pro mě zajímavější výtvory který mají kořeny v opravdových zkušenostech. Pokud ty texty jsou zpívaný jen jako omáčka, bez který by to prostě znělo blbě, tak v tomhle směru je na tom asi i leckterá mainstreamová kapela stejně, ne-li líp. Ale pro mě prostě ten podstatnej rozdíl mezi punkem (=d-beatem, crustem...dosaď si svou škatulku) a mainstreamem je, nebo aspoň měl být ne až tak moc v obsahu textů, ale spíš v přístupu a v osobním životě. Můžeš mít nakrásně zajímavý texty (a že je spousta mainstreamových autorů, kteří mají texty, ze kterých by lezly pankáčům oči z důlků), ale mnohem důležitější než to CO děláš, je JAK to děláš. Docela jsem se do toho zamotal, tak snad jsem ti odpověděl...

Dodělal si Bakaláře a stal si se učitelem Angličtiny v Romským Ghettu, jak Tě naplňuje práce s děckama, kde někteří zrovna bohužel nevyrůstaj v nejlepších podmínkách, s né úplně sociálně zdatnýma rodičema a prostě nedostali to pohodlí a výchovu jako třeba Ty? Myslíš, že je vůbec v tvých silách něco ovlivnit, dát jim něco do života? Zvrátit aspoň trošku vliv toho s kým a kde vyrůstají? Jak se vůbec celkově díváš na budoucnost těchdle generačních míst, který s každým novým dítětem fungujou jako začarovanej kruh? Jde tohle vůbec nějak lidsky vyřešit?
Tak když pominu to, že učitelský povolání s sebou (alespoň v ČR) nese spoustu dalších povinností, který mě nenaplňujou ani zdaleka (a hlavně proto jsem dal teď po roce výpověď, abych zkusil jinej typ práce), tak můžu říct, že učení samotný mě bavilo a svým způsobem naplňovalo. A myslím, že pokud bych se někdy do školství vrátil, tak bych asi chtěl učit na podobné škole. Ve třídách, kde jsem učil, byly v podstatě jen romský děcka, s výjimkou jednoho Ukrajince. Jasně, mnohý věci na týhle škole fungujou trochu jinak, než na "většinových" školách. Některý laťky jsou posunutý na jinou úroveň, docházka bývá mizerná (z velké části i kvůli mizerným životním podmínkám v některých domácnostech = vyšší nemocnost), v některých případech se nemůžeš vůbec spolehnout na podporu ze strany rodičů, účast na třídních schůzkách je naprosto minimální. Rozhodně je ale potřeba říct, že ty děcka a rodiny, ze kterých pocházejí se v mnoha ohledech liší. Najdeš tam olašku s diagnostikovanou lehkou mentální retardací, o kterou se rodiče přestali starat, nechali ji příbuzným a zmizeli neznámo kam, v podstatě (dost neúspěšnej) samorost bez základních sociálních návyků. A stejně tak tam máš holku, kterou rodiče vedou dost přísně a všichni vědí, že kdyby chodila na běžnou školu, tak se svou inteligencí a se svou pílí by byla suverénně nejlepší studentkou z celýho ročníku a bez problémů by to dotáhla až na výšku. Bez přehánění. Určitě máš ale pravdu, že to funguje jako začarovanej kruh. Děcka následujou příklad svýho okolí, a to je zvlášť v téhle čtvrti dost tragedie. Část odejde s nedokončeným základním vzděláním po devíti letech docházky, ti co jdou do učení, tak často nevydrží do konce a odejdou. Velká část holek chodí v 16ti s kočárkem (některý i dřív) a seknou se školou (pokud na nějakou vůbec šly). Jsou i tací, co si už na základce píchaj do žil nebo šlapou, měli jsme i čtvrťáka závislýho na toluenu, i když to už jsou extrémy. Je tu spousta okolností, který pracujou v neprospěch jakýkoliv změny... Hlavně teda porodnost, která je tu obykle vysoká právě v těch nejhorších rodinách. A to se bojím, že může být do budoucna časovaná bomba. Ale abych odpověděl jestli to má smysl... samozřejmě že má. Jestli někdo tvrdí, že vzdělávat Romy je zbytečný, tak si zřejmě nevidí na špičku nosu. Ba bych řekl, že je tím důležitější, čím míň se vzděláním a výchovou zabývá jejich vlastní rodina. Jestli zrovna já jsem jim něco předal nevím, ale věřím že něco jo. Jen si nesmíš dělat nereálný představy a iluze, že změníš svět. Je to běh na kurevsky dlouhou trať ale i kdyby měl jenom zmírňovat dopady, tak je podle mě pořád nezbytnej. Víš co, o tomhle tématu by se dal napsat román a pořád by to bylo málo. Celá tahle romská problematika je tak složitá a komplikovaná, že není skoro možný říct A, aniž by tě hned nenapadlo B aC, jestli mi rozumíš. Tím hůř, když se pak někteří mamrdi snaží přesvědčovat o opaku.

OK, budeme končit, napiš mi poslední desku co Tě dostala, napiš mi proč Tě dostala a poděkuj mi za rozhovor.
Asi první LP chorvatské kapely PRLJAVO KAZALIŠTE, na kterým ještě solili energickej rokenrol punkrock s ironickýma textama v mateřštině (která tam zní naprosto božsky). Vyšlo v roce 1979 a první vál "Ja sam mladić u najboljim godinama" je absolutní hit. I ostatní songy si po pár posleších zapamatuješ. Později žel začali hrát obyčejnej rock, kterej snad hrajou doteď. Ty si to nesháněj, se svým vkusem bys po půl minutě umřel na zástavu, ale jiným by se to mohlo líbit. Doporučuju do sluchátek jako soundtrack k procházkám po městech bývalé Jugoslávie. Já to letos v létě na Balkáně skoro nevyndal z uší. Za rozhovor ti poděkuju až poděkuješ ty mně. Pozdravuj mamku a babičku a potkáme se zas někdy s lahváčem u splavu, měj se.